Průkopník letecké dopravy Josef Sedlář (1898-1930 )

Více o produktu ↓

Místo a působení Českých aerolinií v současné globalizované letecké dopravě už ničím nepřipomíná průkopnickou dobu vzniku československé letecké dopravy a významné působení Československých státních aerolinií v letech první republiky před 2. světovou válkou. Proto zasluhují pozornosti a zachování historické dokumenty zobrazující počátky naší letecké dopravy či dokonce vykreslující portréty našich prvních průkopníků. Zakládající kádr pilotů Československých státních aerolinií nebyl příliš široký, první zmínky o budoucích pilotech lze nalézt v březnu 1923, kdy velitelé leteckých pluků dostali úkol nominovat po šesti zkušených a spolehlivých rotmistrech. Z návrhů velitelů pluků major Holeka vybral celkem 19 pilotů, kteří přicházeli v úvahu pro provozování letecké dopravy. V pravidelném provozu ČSA koncem roku 1923 potom najdeme šest pilotů, jmenovitě rotmistry Josefa Sedláře, Tomáše Galinovského, Karla Brabence, Františka Výborného, Bohuslava Hrazdila a Karla Dovolila. Stránky knihy nejprve mapují budování pravidelné státní letecké dopravy v Československu se zaměřením na podíl tehdejšího Ministerstva národní obrany na vzniku a organizaci poštovní linky Praha-Bratislava. S využitím archivních fondů a dalších pomocných pramenů jsou především chronologicky zpracovány takové události přelomového roku 1923, jako byl zkušební provoz v březnu a dubnu, letecká doprava pošty pro presidenta republiky v srpnu a září, a pravidelný provoz Československých státních aerolinií v říjnu až prosinci. V textu nechybí ani organizační a technické aspekty jako byl vznik Leteckého dopravního oddílu v rámci našeho vojenského letectva a právě výběr prvních dopravních pilotů. Druhá část knihy zaznamenává osudy jednoho ze zakládajících pilotů ČSA, Josefa Sedláře. Při pokusu krátce charakterizovat jeho osobní přínos pro československé letectví jsme dospěli k hlavnímu názvu knihy „Průkopník letecké dopravy“. Jak jinak by se dal charakterizovat pilot, který po absolvování leteckého výcviku sloužil rok u polní letky leteckého pluku a potom odešel sloužit letecké dopravě a už nikdy od ní neodešel? Pokud budeme více konkrétní, šlo o 256 letů v Pilotní škole (květen 1921 až květen 1922) a 65 letů v Pokračovací škole (červen až srpen 1922) u Leteckého učiliště, 186 letů u 2. letky Leteckého pluku 1 (srpen 1922 až září 1923) a potom na 290 000 kilometrů u ČSA (září 1923 až srpen 1930). Přes svou poměrně krátkou aktivní kariéru u Leteckého pluku 1 se stihl vyznamenat ještě v jeho řadách, když se v červenci 1923 zařadil mezi vítězné piloty Leteckého závodu rychlostního o cenu presidenta republiky. Josef Sedlář bohužel obětoval rozvoji letecké dopravy to nejcennější, co může pilot obětovat, totiž svůj život. Stalo se tak 22. srpna 1930 při tehdy největší letecké katastrofě na našem území v letounu Ford 5-AT-C imatrikulační značky OK-FOR. Poslední část knihy je proto věnována tomuto modernímu letounu, který přes svou krátkou tříměsíční službu u ČSA zanechal nejen vzhledem ke zmíněné katastrofě výraznou stopu na našem leteckém nebi. Josef Sedlář v tomto letounu absolvoval 17 linkových letů, přičemž za jeho řízením seděl jak při prvním, tak při posledním linkovém letu. V knize používáme familiérní označení „Ford“, které se u nás v leteckých kruzích vžilo již v době, kdy náš jediný Ford 5-AT-C brázdil vzdušné cesty na linkách ČSA, a je běžné mezi příznivci československých křídel i dnes.